"Dobrý den, žijeme v malé obci na Moravě a máme deset dětí. Po několikaletém období diagnostikované neplodnosti jsme se s manželkou rozhodli pro adopční proces a sotva jsme začali s kurzy atp. zjistili jsme, že čekáme našeho prvního Kubu (tomu je dnes 15 let), pak přišel Vojta (14), Pepa (12), Kačka (11), dvojčata Anička s Lucinkou (8), dvojčata Eliška s Terezkou (6), Magdalenka (4) a letos jsme do rodiny přivítali i Kristýnku (9 měsíců). Dovedete si představit, kolik je s tolika dětmi radosti, ale i starostí. A to obzvláště ve věcech obživy. S manželkou oba střídavě pracujeme. Moc rádi bychom našim dětem splnili jejich nejvytouženější vánoční přání. Byla by to pro nás příliš velká investice, proto jsme rádi, že existuje projekt Vánoční beránek a štědří lidé, kteří pomáhají. Snažíme se z našich dětí vychovat dobré lidi, kteří to prokázané dobro budou jednou vracet všude tam, kde budou žít a pracovat. Děkujeme mnohokrát."

"Žiju s manželem a čtyřmi dětmi. Dvě děti má v péči manžel, já mám v péči dvě děti mé dcery. Ondra je jedním z nich. Rodičům bylo stanoveno výživné, ale ani jeden neplatí. Podala jsem návrh na výkon rozhodnutí, také na zvýšení výživného, ale zatím čekám na rozhodnutí soudu. Já i manžel jsme několik let zaměstnaní u technických služeb, ale máme nízké příjmy, ze kterých sotva zvládneme zaplatit nájem, který i s poplatky dělá skoro 16 000 Kč a platit další potřebné náklady spojené s dětmi – školní pomůcky, obuv, oblečení apod. Adrian by si, stejně jako jeho bráška, moc přál mít vlastní telefon, a to i kvůli spojení se spolužáky. Bohužel si nemůžeme dovolit koupit nikomu z našich dětí takto drahý dárek, proto jsem se rozhodla požádat v projektu Vánoční beránek. Všem dárcům děti za děti nejen mé, ale i ty ostatní, které budou mít díky vám hezčí Vánoce."

"Jsem babičkou Honzíka. Vychováváme ho spolu s manželem. Ještě se staráme o jeho mladšího bratra Tomáška. Rodiče chlapce vychovávat nemohou, mají své osobní problémy. Otec se vůbec nezajímá, matka čas od času. Manžel před 14 dny dostal mozkovou mrtvici, je po operaci cév a hrozí mu odebrání palce u nohy. V nemocnici bylo zjištěno, že má nádor na varlatech, takže musel podstoupit ještě jednu operaci. Honzík se kvůli nemoci dědy velmi trápí. Zůstali jsme nyní pouze s mým příjmem, což je 13 tisíc. Na nemocenskou dědy čekáme. Honzík má starý telefon, a tak si moc přál nový, což mu nyní nemůžeme dopřát. Za nový telefon by byl moc šťastný. Předem moc děkuji, pokud by nám chtěl někdo pomoci."

"Kubíček se narodil nemocný s vrozeným hematololgicko-onkologickým Shwachman-Diamond syndromem, laicky vrozené sklony k leukémii, nefunkční slinivka, porucha krvetvorby, prakticky nulová imunita, porucha růstu, Aspergerův syndrom, opožděný vývoj. Vyžaduje celodenní péči, proto nemůžu do práce, neustálé cesty do Motola a do Ústí k lékařům, na rehabilitace, velké výdaje s doplňky stravy, bezmléčná a bezlepková dieta. Jsem se syny sama, plně na dávkách, starší Vojta (17 let) dojíždí na střední školu, žijeme ze dne na den, proto výdaje s Vánoci jsou nad moje finanční možnosti. Kubíček si rád hraje se stavebnicemi, miluje čísla, vlajky, auta a nejvíc si vyhraje s Legem duplem. Přál by si nákladní vlak, neustále se na něj dívá za výlohou, ale bohužel, částka za pořízení je pro mne extrémně vysoká."

"Dobrý den, žiji sama se 4 dětmi. Touto cestou bych ráda požádala o dárek pro svého syna. Syn má ADHD, poruchy chování, je to sním občas těžké, špatně projevuje radost, dá se říct ze skoro vůbec. Je těžké mu vykouzlit úsměv na tváři, a věřím, že, s tímto darem bych opět mohla vidět to šťastné dítě. Herní Křeslo k PC si přeje již delší dobu, bohužel moje finanční situace, to nedovoluje. Krom Tonyho mám ještě další 3 děti. Antonio svého otce nikdy nepoznal, není vedeny v rod. listě, takže na něj jsem úplně sama. Od 3 let stále chodíme po doktorech, logopedie, ADHD, psycholog, psychiatr, středisko výchovné péče. Začalo to kolem 3. roku, kdy špatně mluvil. Tudíž jsme začali s diagnózou těžká dyslalie, ADHD, logopedie, následně logopedická školka a pak i logopedická třída ve škole. Postupem času se nám řeč začala napravovat, ale nastaly další potíže, a to poruchy chování. Je vzdorovitý, a často si vlastně ani neuvědomuje co dělá nebo řekl špatně. Tony rád hraje rytmické hry, které ho uklidňují. snažíme se to nějak zvládnout. Za sebe i syna moc děkuji, děkuji všem, kteří by opět chtěli vykouzlit úsměv synovi na tváři."

"Jsme manželé, již delší dobu v důchodu a potýkáme se nejen s penězi a zdravím, ale teď máme i v pěstounské péči vnučku Vivinku. Před dvěma lety nám na těžkou nemoc zemřela dcera a ani jsme nestačili ještě zpracovat její odchod, protože jsme hned naskočili do každodenní péče o tehdy čtyřletou Vivinku. Život nám vzal dítě a ze dne na den se nám otočil život a dal nám další holčičku, pro kterou tu budeme muset být ještě v plné síle dlouho. Vivinka nastupuje do školy v září 2022 a moc si přála tašku s Elzou. Víme že na tom jsou lidi daleko hůř, a proto pokud se jí tohle přání nevyplní, dostane tašku obyčejnější a bude taky ráda. Do školy se moc těší. Je už teď pilná a snaživá. Ráda maluje a je to celý náš svět. Děkujeme i za tu šanci to jen zkusit."

"Moc bych si pro syna přála toto Lego technic. Moc rád si staví a je šikovný a zvládá i tyto složitější stavebnice sám. Opravdu si ho moc zaslouží, protože je velice hodný a šikovný a byl mi velkou oporou a pomocníkem, když jeho otec odešel. Pomáhal mi s jeho dvouměsíční sestrou a doteď je velice obětavý, co se týká jeho sestřičky. Jeho otec nejeví zájem a jsem na ně sama již třetím rokem. Otec neplatí alimenty, tak si nemohu dovolit koupit takto drahý dárek."

"Anička je těžce postižená, má dětskou mozkovou obrnu. Hrozně ráda něco poslouchá.Tak by ráda takové rádio s Minnie nebo nějaké podobné. Nebo nějaké zvukové hračky nejlépe též Minnie. Nyní musím platit dluhy po zemřelém bratrovi, jinak bychom přišli o dům, ve kterém bydlíme. Otec již také dcerám zemřel."

"Jsem mamina dvou synů, kteří mají nemoc zvanou neurofibromatóza. Jsem samozivitelka. V posledním roce máme toho za sebou opravdu dost. Zůstala jsem s dětmi sama, otec moc nejeví zájem. Mojí mamku a Jonáška srazilo před rokem auto. Mamka byla v život ohrožujícím stavu a teď bydlí u mě. Starám se i o její mamku. Syn Jonáš měl po nehodě problémy a strach z přechodů a aut. Pracuji na částečný úvazek. Nemůžu si dovolit synům koupit dražší dárky, které by si přáli, proto prosím Vás o pomoc."

"Jsem otec samoživitel, který pečuje sám o dceru Karolínku. Maminka Karolínky o ni nejeví žádný zájem, neplatí ani stanovené výživné. Karolínka chodí do mateřské školky, kde se jí líbí, ale bývá často nemocná, proto si hledám zatím jenom brigády, abych se mohl o dceru starat. Moje finanční stránka je na hranici životního minima a nemohu si dovolit koupit zimní oblečení pro dceru . Přál bych si pro ni, aby si v teplém oblečení mohla zimu užívat na bobech."

"Jsem babička třech dětí které přišly po plánovaném porodu císařským řezem o milovanou maminku. Maminka ještě stačila děti nakojit obejmout. Ze dne na den jsem musela opustit zaměstnání a okamžitě naskočit do péče o pozůstalé děti, to hned po porodu dvojčátek Kateřinky a Zdenečka. Ještě mají staršího brášku Matějíčka. Jejich tatínek musí chodit do práce a chod domácnosti a péči o tři dětí by sám nezvládl. Touto cestou moc prosím VÁNOČNÍHO BERÁNKA o venkovní skluzavku, kterou si děti moc přejí. Budu doufat v zázrak a ježíšek opravdu na kouzelný zvoneček zazvoní. Vždyť přání se plní hlavně o vánocích. Za děti mnohokrát děkuje babička."

"Jsem otec samoživitel a starám se o 14letého syna. Matka se o Dana dlouhodobě nezajímá. S Danem žijeme sami už od té doby, co začal chodit do školky. Dan měl od malička zdravotní problémy, musel mít nohy ve speciálním stroječku a dodnes má na nohou jizvy po operacích. Nohy nemá zcela v pořádku a dodnes je limitován v rychlé chůzi i v běhu. Pracoval jsem v lese a dělal různé práce se dřevem, ale i u mě se objevily zdravotní problémy a nemohl jsem už vykonávat takto těžkou práci. Začaly mi praskat žebra a musel jsem intenzivně navštěvovat různé odborníky. Zůstali jsme tak odkázáni jen na nemocenské dávky a výživné od matky. Zkoušel jsem sehnat jiné zaměstnání, ale byl to velký problém, když jsem musel brát ohled na péči o syna. Když už jsem konečně našel práci jako hlídač, udělala se mi velká kýla a musel jsem opět na operaci. V covidové době ale všechny tyto neakutní zákroky odsouvali a moje pracovní neschopnost se pořád prodlužovala. Splácím hypotéku a naše bytová situace je velmi složitá. Žijeme v nezkolaudované chatě, a v důsledku toho nemáme nárok na státní dávky. Zkolaudování chaty je ale problematické, byly by nutné velké stavební zásahy a na to nemám peníze. Úřady mi nepomohly, i když jsem žádal o odstranění tvrdosti zákona. Dan je moc milý a skromný kluk, doma mi musí hodně pomáhat, dělá různé údržbové práce kolem domu, v zimě nosí kbelíky s uhlím, pomáhá se dřevem a s úklidem domu. Nemáme nikoho, kdo by nám pomohl, pouze organizaci Poradenské centrum pro rodinu a děti Úsměv, kteří k nám jezdí a pomáhají nám. Moc bych prosil o vánoční dárek pro syna, protože momentálně máme velkou finanční tíseň. Velmi děkuji."